Historie tance: Kdy lidstvo začalo tancovat společenský tanec?

Sdílet článek

Společenský tanec, to je sázka na jistotu. Víte ale, kdy vlastně lidstvo začalo tancovat? Vydejte se s námi na malý výlet do historie tance.

Tanec, pohyb starý jako lidstvo samo. O tom, že historie tance je opravdu rozsáhlá, svědčí několik věcí. Důkazy lze najít v džungli i na vykopávkách. Nejstarší doklad se nachází v jeskyni Cogul ve Španělsku, a to vyobrazení tančících postav z doby kamenné. Tanec byl vždy důležitou součástí života lidí. Ve starověku patřil do výcviku řeckých vojáků, za vlády Alžběty I. ho musel ovládat každý dvořan. Podoba tance se, stejně jako lidé, samozřejmě měnila a vyvíjela.

Historie tance – Jak to všechno začalo?

Původní rituální křepčení směli provozovat pouze osoby stejného pohlaví. Společné zapojení mužů a žen přišlo ve starověkém Řecku, rozhodně se však nejednalo o tanec párový, ten se objevil až v 16. století. Do té doby se tančilo v řadách či v kruzích, tanečníci se dotýkali jen minimálně. Již tehdy však taneční zábavy patřily ke společenským setkáním všeho druhu, proto název společenské tance. Začátek párového společenského tance v dnešním pojetí se datuje do 19. století.

Nová hudba, nové tance

Do začátku 20. století parketům vládly polka a valčík, poté se do Evropy dostaly hudební impulzy z Ameriky a s nimi i nové taneční styly – foxtrot, waltz či tango. Mezi světovými válkami se zde rozšířil jazz dance a swing, později konečně i latinskoamerické rytmy. Lidé tak dostali možnost obohatit taneční repertoár o sambu, rumbu a chachu, své místo našlo i paso doble. V 60. letech se americký DJ Alan Freed zasloužil o šíření rock-and-rollu, který se stal inspirací tanci s názvem jive.

Společenský tanec = sázka na jistotu

Dnes existuje nespočet tanečních stylů a jejich kombinací, ale pro společenské tance platí ustálené rozdělení na standardní a latinskoamerické. Standardní tance vychází z evropských tradic (kromě tanga) a jsou starší. Původ latinskoamerických tanců je nasnadě.

Standardní tance

Vývoj standardních tanců ustrnul v meziválečných letech a základní figury a technika víceméně platí dodnes. Typické je uzavřené držení tanečního páru, kdy partneři stojí čelem k sobě, žena mírně vpravo. Těla se dotýkají ve více bodech a partneři vytváří celek. Využívá se hlavně švihová technika, která vyvolává dojem vznášení.

Mezi standardní tance patří:

  • waltz
  • tango
  • valčík
  • slowfox
  • quickstep

Waltz přišel z Anglie a jedná se vlastně o pomalý valčík s charakteristickým přísunem na třetí krok. Otáčky o 3/4 obratu umožňují diagonální pohyb po parketu.

Tango pochází z Argentiny, ale standardizováno bylo v Evropě. Je plné rozporů – prudké trhavé pohyby se střídají s měkkými, energická gesta kontrastují s výdržemi.

Valčík nemá z důvodu rychlé rotace příliš figur. Jeho kouzlo spočívá v plynulém otáčení páru po obvodu sálu.

Slowfox je stejně elegantní a uhlazený jako obyvatelé Anglie, kde vznikl. Dlouhé kroky, pomalé zdvihy a snížení a protipohybové postavení způsobily, že se obecně považuje za nejtěžší tanec.

Quickstep přijal prvky z polky, charlestonu a foxtrotu. Působí vesele a výbušně, tanečníci musí být rychlí a obratní. Poskočné kroky jsou označovány jako Polkahops, jistě uhádnete proč.

čtenářů celkem: 646 , čtenářů dnes: 3 


Sdílet článek